Otázky a odpovědi

koupit štěně s PP nebo bez? (PP = průkaz původu)

Při uchovnění psů se rentgenem kontroluje DKK (tzv. displazie kyčelních kloubů = nedokonale vyvinutá kloubní jamka). Velcí psi jsou díky své hmotnosti náchylnější k této vadě. Ve vyšším věku kulhají. Jde o dědičnou vadu - je lepší mít štěňátko od prověřených rodičů.

Štěňátka před vystavením rodokmenu procházejí kontrolou zástupců chovatelského klubu (jde o lidi se zkušenostmi). O kontrole je sepsán protokol s případnými vadami každého štěňátka. Jestliže kupujete u seriózního chovatele a nejste znalci, může být tento protokol dobrým vodítkem (i pro stanovení přiměřené ceny).

 

    Koupíte-li štěně bez PP:
  • můžete mít štěstí a koupit psa, který Vám přinese mnoho radosti, ALE
  • můžete koupit psa od člověka, který chtěl svoji fenu uchovnit a z nějakého důvodu se mu to nezdařilo
    (displazie, špatná povaha, exteriérové vady)
  • můžete ušetřit (řekněme 5 tisíc, ale psa lze dost těžko reklamovat ,když na nějakou vadu přijdete až poté, co s ním navážete vztah)

Těm, kdo chtějí koupit levnějšího psa doporučuji koupit pejska s PP, který má exteriérové vady (v zabarvení srsti, oka, atp.). Myslím, že je lepší pes s modrým okem a PP, než exteriérově bezvadně vypadající pes bez PP.

Je ale dobré věc důkladně zvážit. Mnoho současných chovatelů kupovalo prvního pejska se záměrem: "nějakého obyčejného, bez PP, pouze pro radost".

Průkaz původu - zbytečnost?

"Chceme štěňátko bez 'papírů'" - Také dnes se často setkávám s podobnou větou ...

Myslím, že většina lidí nesprávně chápe, k čemu je průkaz původu dobrý. Dovolte mi malou poznámku k této "problematice":
Průkaz původu (PP) není vstupenkou na výstavy (a zbytečným příplatkem k ceně), ale osvědčením o původu štěňátka - něco, jako velký techničák od auta. Koupit auto bez technického průkazu napadne málokoho, koupit pejska bez PP napadne téměř každého.

Štěňátko je živý tvor, který si do svého života nese mnoho od svých rodičů. Znáte oba rodiče? A znáte rodiče jejich rodičů? A prarodiče? Co když došlo k příbuzenské plemenitbě? Ani chovatel to nemusí vědět, když nemá průkaz původu své feny a krycího psa. A co geneticky podmíněná displazie (vadné vyvinutí kloubní jamky)? Jak jsou na tom rodiče, prarodiče, ...

Mnoho lidí si vybírá plemeno podle atlasu, nebo pejska kterého vidí na ulici, u známých, ... Nikdy nemáte jistotu, že štěně naplní Vaše představy, ale fena i pes, kteří jsou uchovněni musí obhájit to, že odpovídají standardu. Šance, že jejich štěňátka budou odpovídat tomu, co jsme vyčetli v knížkách je mnohem vyšší než u štěňátka bez PP.

PP získají všechna štěňátka, která se narodí uchovněné feně po schváleném krytí uchovněným psem. Včetně nestandardních štěňátek. Co to znamená? To, co jsem psala na začátku - PP není vstupenka na výstavu, ale osvědčení o původu. Znamená to také to, že každé štěňátko s PP nemusí stát 'majlant' - najdou se třeba s nesprávně neseným ocáskem, která koupíte za třetinu ceny 'výstavního' kousku. U štěňátka s PP můžete od chovatele žádat protokol o přejímce vrhu, kde se dočtete o jeho případných vadách.

Plynou z toho nějaké závazky?

To, že máte pejska s PP neznamená žádný závazek, žádnou povinnost, ani nic podobného.

Cena štěňat?

Současná cenová hladina (2013) se pohybuje od 20 tisíc výše (za bezvadné štěně).

Cenu (u seriózního chovatele) ovlivní kvalita štěňat (zda odpovídá standardu povahou i exteriérem), ale nutno podotknout, že v 8. až 10. týdnu věku některé věci nelze rozeznat.

Naším cílem při prodeji je spokojenost obou stran.

Malá poznámka: cena se může zdát vysoká, ale zvažte předem, že držení velkého psa ,kterým malamut je představuje poměrně vysoké náklady.

 

Péče o srst?

  • Srst je skutečně nenáročná na údržbu
  • naše psi koupeme šamponem před výstavou pokud na výstvy nechodíte stačí tak 3 x do roka
  • vyčesávání je moc baví a trvá to tak 7 minut, když jdeme "mezi lidi", nebo přibližně 1 x za týden (když líná tak častěji)
  • udržují se sami v čistotě, a pobyt na čerstvém vzduchu má na jejich kožich blahodárný účinek (v zimě na sněhu obvzlášť)
  • šteně má jemný kožíšek z cca dvou centimetrových chloupků
  • srst se samozřejmě nestříhá

Klíšťata, blechy, atp.

V sezóně (začátkem léta a na podzim) má klíšťat hodně (někdy vytahujeme i 3 až 5 za den). Mnohem lepší to je po aplikaci FrontLinu atp. (to nemají téměř žádná). Jinak objevit klíšťata v kožichu není velký problém, když jste se psem alespoň v minimalním kontaktu (hlazení) - akorát je dobré klíště vytáhnout okamžitě, později se hůře hledá. Na desinfekci ranky používáme jodisol.

Blechy - mohou být velkým problémem. Jejich sliny mohou způsobovat alergické reakce. To může vést až k akutní mokvavé dermatitidě. Lépe je dodržovat základní prevenci. Více na www.sennenhunde.cz (Akutní mokvavá dermatitida). Zde uvedené rady velmi doporučuji.

Aplikace FrontLine (SpotOn, nebo gel, ...) vychází přibližně na jednu korunu denně. Jde o dobrou prevenci proti blechám.

Kdyby jste nenašli lepší informace a potřebovali jste rychlou pomoc - čtěte následující řádky ...

První pomoc při akutní mokvavé dermatitidě

Psa kousne blecha a rána ho svědí. Začne si to místo olizovat, okusovat, ... Do rány se dostane nějaká nečiastota, infekce ... Nakonec vznikne velké kolo (průměr 5 až 15 cm!) se zanícenou kůží. Je to dost bolestivé. Co teď?

  1. V ráně vystříhat chlupy (raději více než méně - místo brzo zaroste) a ránu vyčistit (desinfekce). Chlupy se stříhají proto, aby šla rána dobře čistit. Vyčištěním rány nemyslím postříkání sprejem, ale důkladné setření hnisu, atp. Pro psa je to nepříjemné, ale je to pro jeho dobro.
  2. Odstranit zdroj problémů - aplikovat FrontLine (atp.) (ne do rány)
  3. Ránu čistit několikrát denně a pokračovat do té doby, než se vytvoří strup. Používat desinfekci, nebo něco co působí desinfekčně i hojivě.
  4. V případě, že se rána nehojí (maximálně do týdne), rozhodně kontaktujte veterináře.

Co dodat? Lépe je vystihnout problémy hned v zárodku - časté kousání psa a od slin mokré chlupy na zadních "kýtách" jsou jasným znamením ke zvýšené pozornosti. Zadní končetiny jsou nejčastějším místem výskytu - pes se tam nejlépe dostane se svými zuby a jazykem.

Drápy

  • při běžném pohybu venku se drápy obrousí
  • paspárky (na předních tlapách) si okouše, když je potřeba

Drápy ale kontrolujte a případně je ostříhejte. Po delší zasněžené zimě nebo změně jídelníčku může potřeba stříhání vzniknout.

    Jak stříháme my?
  • stříhám po procházce za mokra, nebo případném koupání (drápy jsou měkčí)
  • u světlých drápů uvidíte, kam až můžete střihnout (ne do lůžka! - nechat tam několik milimetrů), u černých to musíte odhadnout podle vnitřní strany drápu.

Zápach a slintání

Věc zápachu je velmi subjektivní záležitostí - každý má jiný nos a každý pes je jiný. V porovnání s jinými plemeny patří malamuti při spránné údržbě určitě k těm plemenům, která zapáchají méně.

Slintání nebývá u malamutů problémovou věcí - podobně jako u zápachu. Malamut má pevné, spíše suché pysky a jestli ho nezkazíte "žebráním u stolu", slinu neuvidíte (při námaze za tepla samozřejmě ano, ale to je venku).

Hlídání majetku

Neočekávejte , že malamut je pes hlídací a nebo obranář. Samozřejmě budí svojí velikostí a mohutností přirozený respekt, ale zloděje by jste poznali jen podle toho , že mu váš malamut nechá otisky tlap na hrudi a pár chlupů na svetru po tom co bude vyžadovat pomazlení od nečekaného návštěvníka.

Na druhou stranu vám odpadá starost o pošťáky a další psi většinou neoblíbené osoby...

Jak se stát majitelem psa, se kterým je radost žít

 

PŘIPRAVTE SVÉ ŠTĚNĚ DO ŽIVOTA ...            ...PŘEDEJDĚTE TĚMTO SITUACÍM

Štěně může projevovat určité poruchy v chování, které dříve nemělo.
Čtyři nejčastější problémy jsou níže vykresleny v charakteristických situacích.

ÚZKOST
Úzkost U mláděte je hra normálním životním projevem. Pokud si nemůže nebo nemá s kým hrát, zvláště v době Vaší nepřítomnosti, začne projevovat při odloučení úzkost. Štěně se nemstí za Vaši nepřítomnost, ale nenaučilo se být samo. Odreagovává si svůj citový stres různými projevy: ponecháno o samotě, ničí nábytek nebo sedadla auta, "dělá loužičky", bez ustání štěká.
  ZNEHYBNĚNÍ
Znehybnění Odchod z první rodiny je pro něj určitá zkouška, kterou normální štěně kompenzuje svou zvědavostí, která jej nutká k seznámení s novým majitelem a novým způsobem života. Štěně, které trpí "inhibicí", neopouští prostory pod nábytkem. Po několik dní po příchodu si odmítá hrát, nechat se pohladit, nebo jíst ve Vaší přítomnosti.
 
STRACH
Strach Štěně musí prožít mnoho různých situací: procházka ulicí, cesta autem, setkání s jinými zvířaty... Pokud se tak nestane, má štěně velké problémy s přivyknutím na nové situace. Například je-li vystaveno pronikavým hlukům v hustém provozu, ve snaze tomu všemu uniknout, může propadnout panice. Je-li zachváceno hrůzou, může při útěku způsobit nehodu, nebo se naopak odmítne hýbat.
  AGRESIVITA
Agresivita Je-li nedostatečně přivyklé na setkání s různými lidmi, může způsobit velkou nepříjemnost. Nezvyklé pohyby nebo pachy jej mohou přimět k tomu, že zapomene na "dobré vychování". Nemá-li možnost utéci, může se stát útočným. Vyrůstá-li štěně ve styku s lidmi různého stáří, omezíte rizika tzv. "štípnutí".
Toto narušené chování lze i léčit. Ale léčba je často dlouhá a obtížná.
Je mnohem snazší mu předejít časnou socializací...

 

Co je socializace?

Stejně jako u dětí vývoj mozku štěněte není ukončen porodem. Pokračuje jěště několik týdnů, a proto je nezbytné, aby Vaše štěně bylo vychováno v prostředí podporujícím jeho rozvoj. Takzvané období socializace začíná okolo 6.týdne a končí okolo 12.týdne.
různé fáze vývoje štěňat
Období novorozenecké
Období přechodné
Období socializace
0 2 týdny 6 týdnů 12 týdnů
Narození Otevření očí Konec vývoje mozku
Abyste získali vyrovnané a přátelské štěně, musíte jej od šestého týdne seznamovat s Vaším domem, zahradou... a musíte jej nechat prožít různé situace (cestování, seznámení s jinými zvířaty, péče o srst...) Dnes již může být chráněno při těchto "prvních krůčcích" účinnou vakcínou.
4 určující zkušenosti mezi 6. a 12. týdnem
Zkušenost s ostatními psy a blízkým okolím
Při narození se štěně neidetifikuje jako pes. Neví jak se má chovat. Jeho matka mu slouží jako model. Proto v průběhu tohoto kritického období jej musíte privyknout na jiné psy, kočky, osoby různého stáří a obojího pohlaví. Tyto různorodé kontakty usnadní klidné soužití s Vaším okolím.
Zkušenost s dorozumíváním
Psi spolu kumunikují prostřednicvím štěkotu, zvláště postoji a vyměšováním chemických látek. S Vámi se musí štěně naučit spojení určitého slova a určitou situací. Vaše intonace a výraz jsou stějně důležité, jako Vaše slova. Období socializace je nejlepší chvílí k zavedení Vašeho způsobu komunikace.
Poznání hierarchie smečky nebo rodiny
Narozen pro život ve společnosti se pes přirozeně pořídí dominantnímu jedinci, který jej ochrání před útoky z okolí a zároveň jej uklidní. Aby se Vám spolu dobře žilo je prvořadé, aby Vás vnímal jako autoritu. Bude vyrovnanější a budete ho snáze učit.
Naučení se "zastavenému kousnutí"
Obzvlášť v období socializace se štěně při hře učí, aby neublížilo, když kouše. Tím se předejde vážným zraněním, protože později vyroste a zesílí.
Několik rad pro snazší výcvik štěněte...
Každému jeho prostor
Vyhraďte Vašemu psovi klidný a pohodlný kout, kam jej pošlete, když udělá nějakou hloupost. Nikdy jej nesmíte pronásledovat. Samotný fakt, že jej tam vykážete, upevňuje Vaší pozici.

Aby byl doopravdy poslušný, zakažte mu určitá místa jako např. Vaše oblíbené křeslo a hlavně Vaše ložnice. Váš pes musí vědět, že to jsou důležitá místa ve vašem společenském životě. A také mu tím dokážete své dominantní postavení.

  Váš pes musí jíst až po Vás a nesmí loudit u stolu.



Navykněte jej na to, že jej převáží, kartáčují a dotýkají se ho různí lidé. Seznamte jej s Vaším autem, když stojí a pak jej vezměte na krátké projížďky. Neplísněte ho, když zvrací, možná trpí nevolností v jedoucím autě. Tento problém většinou mizí s věkem nebo se dá ovlivnit léky.

...a jeho účinnou ochranu.
Díky stresu ze změny prostředí je štěně náchylnější k onemocnění. Lehce se nakazí na ulici nebo při kontaktu s jinými psy. Aby mu byla umožněna časová socializace, je potřeba jej chránit co nejdříve.


Vybíráme štěně - jedeme pro něj

Návštěvy u jednotlivých chovatelů si rozvrhneme minimálně do jednoho týdne. Z hlediska přenosu infekčních nemocí je vůči chovatelům (a i štěňatům) bezohledné, absolvovat všechny návštěvy v jednom dni. Pak se některým nemůžeme divit, že ke štěňátkům pustí jen důkladně prověřené a vážné zájemce.

Na štěňata bychom se měli jet podívat alespoň dvakrát. Když to není možné, nezbývá nám nic jiného, než věřit informacím od chovatele a vydat se přímo pro štěně. Jako morální i odbornou podporu si s sebou můžeme vzít kamaráda či kolegu z práce - nejlépe chovatele. Vypravit se k chovateli s celou rodinou se nedoporučuje. Zvláště pak děti dokážou na takové návštěvě vytvořit dokonalý zmatek. Vybírat štěně by měl ten, který se o něho bude nejvíce starat, cvičit ho - prostě hlavní iniciátor. Ostatní členové rodiny mají často jiné představy o povaze štěněte a někdy nesouhlasí ani s plemenem, pro které jsme se rozhodli. Pak by nám byli těžko dobrými, nestrannými rádci.

Předem se také obeznámíme se základními potřebami štěněte a standardem plemene. Odebrat štěně od matky v 6  týdnech je povoleno jen výjimečně, běžné je to po 8.  týdnu věku štěněte. V chovatelském řádu (pro psy s průkazem původu) je stanovený věk odběru od 7.  týdne a jistě to má své opodstatnění. Tento kompromis se musí dodržovat, aby bylo štěně dobře vyvinuté a ještě se částečně socializovalo mezi sourozenci. Příliš pozdě odebraná štěňata si zase mohou obtížně zvykat na nového majitele (to však záleží i na povaze štěněte, socializaci u chovatele i na přístupu nového majitele). Neméně důležité je dodržování ochranné lhůty po očkování. Tím se termín odběru posune přibližně mezi 9. týden a 3. měsíc. Ani argument tohoto chovatele, že šestitýdenní štěňata už dobře sama přijímají potravu a jsou samostatná, není dostačující.
Štěně připravené na cestu „do světa“ by mělo být tzv. zralé tedy dobře vyvinuté. Ať už po psychické nebo fyzické stránce. Vyhledává kontakt s chovatelem i ostatními lidmi, hraje si s matkou i sourozenci, není však na nich už příliš závislé. Se zájmem objevuje okolní svět, ale je opatrné při setkání s neznámými podněty. Přijímá bez potíží kusovou potravu (prořezané by měly být všechny mléčné zuby), dobře se pohybuje (klusem i cvalem).

Znalost standardu se nám zúročí např. u plemen, která musí mít odpovídající barevné znaky, a proto bychom měli znát alespoň orientačně jejich rozmístění, velikost i barvu. Některé znaky mohou odrůst, ale některé se mohou při dalším růstu naopak rozšířit. Slušný chovatel by nás měl na nesrovnalosti upozornit. Povrchní studium standardu dobrý chovatel pozná a může si nás pak, po jeho neumělé interpretaci, zařadit do škatulky „vševědoucích šťouralů“. Patrně tak klesneme v jeho očích nejen jako homo sapiens, ale hlavně jako budoucí majitelé jeho štěněte. Rozumnému chovateli se nemusíme stydět přiznat, že standard ani podmínky chovnosti daného plemene neznáme. Právě proto se obracíme na něj, aby nám poradil či pomohl, vybrat požadované štěně.

Návštěvu u chovatele si samozřejmě předem domluvíme. Měnit několikrát termín (kvůli banálním důvodům jako je nedělní výlet za tetou nebo návštěva kina), nevypovídá zrovna o naší spolehlivosti. Případně chovatel nabyde dojmu, že na štěně nebudeme mít dostatek času a žádné nám nemusí prodat. Nepřijet v dohodnutý den a neomluvit se - tak takové chování přesvědčí chovatele jen o tom, že nejsme ti správní majitelé pro jeho štěňátko. I chovatel má možná rodinu, práci, jiné povinnosti a nemůže celý den čekat pouze na nás. My od něj na oplátku budeme chtít, aby byl v domluvený termín doma a ochotně se nám po určitou dobu věnoval.

První návštěva u chovatele

Při první návštěvě si štěňátko většinou jen zamluvíme, nejsou-li všechna přímo k odběru. Budoucí majitelé se chtějí se štěňátky seznámit sice co nejdříve, ale měla by být ve věku, kdy mezi nimi alespoň částečně vypozorujeme rozdíly v povaze i ve vzhledu.

 
Prohlédneme si fenu nebo i otce (každý chovatel má k dispozici alespoň jeho fotku a kopii bonitační karty, průkazu původu atd.) Také prostředí, ve kterém štěňata vyrůstají a zajímat by nás měl i vztah chovatele k feně i štěňatům. Agresivní a nedůtklivá fena není pro svá štěňata tím nejlepším příkladem. A už vůbec by se fena ani její štěňata neměla bát svého chovatele. Nejsou důležité luxusní kotce, ale čistota a rozmanitost prostředí (kvůli socializaci), ve kterém se matka se štěňaty pohybují. Každý chovatel by se měl u svých štěňat postarat o maximální socializaci (zvykání na různé zvuky, cizí lidi, cizí prostředí, děti, zvířata). Ta však nemusí být splněna ani tehdy, když nás chovatel hrdě upozorňuje, že jsou štěňata odchovaná v bytě. Za celou dobu možná neopustila vymezený prostor a mohou mít větší psychické i fyzické potíže, než psi chovaní ve venkovních prostorech. Opačným extrémem jsou tzv. kotcová štěňata. Jsou sice odchovávaná venku, ale také jen v uzavřených prostorech, tutíž je výsledný efekt stejný. Chovatel početného vrhu , už jen z hygienických důvodů, nemůže odchovávat štěňata jen v bytě. Psi potřebují ke svému zdárnému vývoji od určitého věku (mimo jiné) i jistý životní prostor. Chovatel proto většinou kombinuje pobyt štěňat ve výběhu např. s častými „návštěvami“ domácnosti. Což je samozřejmě ideální stav i pro dospělé psy.

Budeme mít také více času se informovat o rodičích a potřebách štěněte. Dozvědět bychom se měli, čím chovatel štěňata krmí nebo jaký je poměr jednotlivých složek u tradiční vařené stravy. Kdy štěně odčervit a přeočkovat. Jak vychovávat, upravovat, cvičit. Jaký pořídit pelíšek, hračky nebo doplňky stravy ještě koupit. Ověříme si tituly, uváděné chovatelem v inzerátech, prohlédneme bonitační karty. I bystrý člověk s dobrou pamětí má z toho všeho v hlavě mírný chaoz. Není od věci, když si alespoň to základní zapíšeme.

Na závěr návštěvy si domluvíme termín odběru štěněte. Bývá to pro tuto událost vybraný víkend, ve kterém štěňata dosáhnou odpovídajícího věku, proběhla ochranná lhůta po očkování a jsou už označená (ta s průkazem původu).

Jestli nám nepadlo žádné štěně „do oka“, raději to zkusíme jinde. I za cenu, že bychom si měli štěně teprve zadat (to znamená, že se teprve narodilo a nebo se narodí) a čekat na něj několik měsíců. Do té doby budeme (po shlédnutí výstav, závodů, z knih a časopisů) možná zase o něco chytřejší. A třeba se dokonce rozhodneme pro zcela jiné plemeno.

 

 

Vybíráme to správné štěně

Výběr přizpůsobíme nejen našim představám, ale i plemenné příslušnosti štěňat. Jiné povahy všeobecně mají němečtí ovčáci a jiné saluky. Ve vrhu neposedných teriérků těžko najdeme klidného, mírného psíka. Chceme-li získat podřídivého, rodinného přítele z vrhu služebního plemene, pracovní linie, po pracovně vedených rodičích a ke všemu nemáme se psy žádné zkušenosti, rovnou se můžeme připravit na nepříjemnosti zejména při výchově. Ale jako všude i tady existují výjimky. Tak se i ve vrhu budoucích „pracantů“ může vyskytnout klidnější, submisivní pejsek, který bude pro naši rodinu dobrým společníkem i spolehlivým hlídačem. Ve vrhu plemene, vyznačující se nezávislou nebo citlivou povahou, nemůžeme hledat oddaného, tvrdého obranáře. I když malá štěňátka těchto plemen jsou většinou více kontaktní, než dospělí psi. V každém případě se poradíme s chovatelem, protože právě on zná štěňata nejlépe.

Začínající pejskař by si měl vybrat štěně s vyrovnanou povahou. Tu požaduje i většina už zkušených majitelů psů. Jak ji ale poznat? Prostě dobrým pozorováním. Oporou by nám měl být chovatel, který štěňátka už dobře zná. Také by nás měl upozornit, že správné reakce poznáme většinou kolem 5. týdne věku štěňat.

  • Štěňata pozorujeme při vypouštění z ohrady (ohrádky v bytě). Které vyběhne nebo se přímo vyřítí jako první? Které se běží přivítat s chovatelem a dožaduje se jeho pozornosti? Které rychle zkoumá okolí a které raději zůstalo v ohradě?
  • Štěňata pozorujeme při krmení. Které vrčí na ostatní nebo se dokonce snaží dávku ostaním sežrat? Které baští rychle nebo které se v tom jen ponimrá a smutně odchází? Které místo oběda raději tahá sourozence za ocásek?
  • Štěňata pozorujeme při hře mezi sebou, s matkou, s chovatelem.
  • Všímáme si celkové vyrovnanosti vrhu. Ve vyrovnaném vrhu jsou všechna štěňata přibližně stejně vyvinutá i velká.

Všechna psí mimina bývají většinou krásná a roztomilá, ale my už máme určitý záměr a podle něj také budeme postupovat. Jejich mámu při tomto testování necháme stranou, aby štěňata svou přítomností zbytečně nerozptylovala.

 

Výběr mezi štěňátky

Přiběhne se hned některé na nás podívat, jen co se u nich objevíme? Má k tomu ještě zdvižený ocásek a hned nás tahá za nohavici? Při hlazení po hlavě vrčí nebo nás rovnou kouše do rukou? Takové štěňátko může být moc sebevědomé a dominantní a jestli nemáme dostatečné zkušenosti, budeme mít pravděpodobně při jeho výchově velké problémy. Často se stává, že takoví pejsci později vládnou celé rodině a nejsou-li to zrovna dvoukiloví drobečkové, bývají i nebezpeční. Zkušení cvičitelé si však taková štěňata, právě pro svou neohroženost a odvahu, běžně vybírají.

Když na ně zavoláme, zamlaskáme a zatleskáme (u malých štěňat si dřepneme nebo se alespoň skloníme). Štěně s vyrovnanou povahou většinou všeho zanechá a i když si nás do teď moc nevšímalo, přiběhne se podívat, co se to děje. Vyjdeme-li mu vstříc (slovním povzbuzením, pohlazením), snaží se i ono navázat kontakt. Skáče po nás, chce nám olíznout obličej. Plazí-li se štěňátko po zemi a při pohlazení se hned obrací na záda. Bude sice velmi citlivé, ale protože na zavolání přiběhlo, tak je zde předpoklad, že se s ním spolupráce při výchově i výcviku úspěšně rozvine.
Štěňátka s méně závislou povahou se většinou jen podívají, co že se to děje, ale dál se budou např. spolu prát nebo si kousat klacíček. Na šustící sáček s piškoty je ale určitě přivoláme (je-li jim povědomý). Při pohlazení se budou odtahovat (pokud budeme v druhé ruce držet ten sáček s dobrotami - pak se budou lísat jako ti ostatní). S těmito psíky bývá horší spolupráce, někdy je jejich samostatnost v charakteristice plemene a po staletí chovateli upevňovaná. Měli bychom vzít v úvahu i požadované vlastnosti plemene a rychlost vývoje takových štěňat .
Bázlivější štěňátka nás budou z povzdálí pozorovat, případně poštěkávat, když se k nim budeme blížit. Podaří-li se nám je ulovit, na hlazení nereagují. S těmito štěňátky bývá nejvíce práce, protože jim trvá delší dobu než překonají bariéru nejistoty vůči nám, ale i okolí. Nepatří do nezkušených a zejména necitlivých rukou. Potřebují důslednou a trpělivou socializaci (tak jako příliš sebevědomá štěňata). Při získání vzájemné důvěry to většinou bývají velmi oddaní psi.

Začneme-li se od štěňat vzdalovat, vyrovnané štěně za námi alespoň kousek poběží. To také může udělat ale i štěně moc sebevědomé. Někdy rychlým odběhnutím, upoutáme pozornost i psíků méně závislých nebo bázlivých.

 

Hodíme mezi štěňata např. klíče - stačí jimi i zachrastit. Většina štěňat se přirozeně lekne, ale rozhodující jsou jejich další reakce. Příliš sebevědomé sebou sice trhne, ale pak se běží podívat na tu zajímavou věc - se zdviženým ocáskem nebo i s blafáním a vrčením. Ta s vyrovnanou povahou některá i poodběhnou, ale rychle se vrátí také zkontrolovat situaci. Plachá a bázlivá štěňátka utečou, nebudou se chtít vrátit, případně budou z bezpečné vzdálenosti poštěkávat.

Půjčíme si od chovatele oblíbenou hračku štěňat a když upoutáme jejich pozornost, hodíme ji kousek od nich. Hravé štěně se snaží hračku získat pro sebe. Reakce štěňátek zajímá i samotné chovatele nejen pracovních plemen, a tak už většinou mají nadějné aportéry pro nás vytipované. Pozor, i méně sebevědomé štěně může být dobrý aportér, ale protože se pro hračku vyřítil i dominantnější bratříček, podřídivější pejsek mu ji pravděpodobně přenechá. Štěně s velkým sebevědomím bude, při odebírání hračky, možná vrčet nebo ji bránit. Proto si štěňátka raději vyzkoušíme i samostatně.

 

Základní test povahy štěněte

  • Prudce vykročíme proti němu. Může se přikrčit, položit na záda, ale nemělo by utéct.
  • Zvedneme ho do náručí nebo podržíme v rukách od těla (podle velikosti). Klidným hlasem na něho mluvíme. Štěně bude asi z počátku kňourat a vrtět se, ale za chvíli by se mělo uklidnit. Těm, která se i v budoucnu nebudou chtít moc podřizovat, nepomůže ani zvýšená intonace hlasu a pravděpodobně nás začnou kousat i do rukou.
  • Štěně převalíme na záda. To s velkým sebevědomím se bude ze všech sil, bránit této nepříjemné poloze. Štěně s vyrovnanou povahou se za chvíli uklidní a zůstane ležet. Příliš submisivní nebo nervově labilní štěňata se mohou i pomočit.
  • Štěně odneseme do neznámé místnosti. Najít takový prostor nemusí být snadné, protože štěňata mohou mít (v rámci socializace) volný vstup do celého domu - samozřejmě pod dohledem chovatele. My se ale soustředíme na první reakce štěněte, když se ocitne samotné bez svých sourozenců. Sebevědomé, vyrovnané či méně závislé začne zkoumat místnost, bázlivé zůstane tam, kde ho postavíme nebo se začne stahovat třeba do kouta či k místu, odkud jsme ho donesli. Zajímavé pro nás také bude, jak štěně zareaguje, když na něho (zatím jako neznámá osoba) zavoláme.

Ať už si vybereme jakékoli štěně, nesmíme zapomenout, že povaha štěněte se může změnit. Běžné je to v období dospívání, ale také při nesprávné výchově, vlivem pozitivních či negativních zážitků, kterých jsme si možná ani nevšimli nebo je pokládali za bezvýznamné. Na další chování štěněte mohou mít však nečekaný vliv.

 

Zdraví - základní prohlídka

  • Vybrané štěně pozorujeme, je-li přiměřeně čilé a chová se přirozeně. Mělo by být také ve správné kondici. Nemá být hubené, ale tělo má mít pevné a kompaktní. Pohublé štěně s velkým bříškem bývá častěji začervené, než dobře najedené.
  • Při lehkém prohmátnutí těla a končetin by jej nemělo nic bolet. Vezmeme-li ho do náruče, bývá překvapivě těžké.
  • Při pohlazení - na zádech proti srsti, má být srst lesklá, pevná a přiměřeně pružná. To nám také odhalí kůži, která by měla být beze strupů, velkého množství lupů, holých míst, skvrn (kromě pigmentových), objevit můžeme i bleší trus (malá černá zrnka).
  • Oči, uši, čenich by měly být čisté bez výtoků nebo zarudnutí.
  • V tlamičce si prohlédneme zuby, dásně, jazyk - sliznice by měly být růžové. Mléčných zubů by měl být plný počet, protože výrazná chudozubost může předznamenat problémy i s růstem zubů trvalých. U některých plemen jsou chybějící zuby důvodem k vyřazení z chovu. Také velké odchylky od správného skusu (než povoluje standard plemene - nejběžnější bývá nůžkový), mohou později psovi komplikovat život.
  • Prohlédneme i okolí konečníku, jestli tam štěně nemá zbytky průjmu a ze stejného důvodu také tlapky. Pokud zrovna vykonává potřebu, zkontrolujeme i trus, jestli je tuhý a nejsou-li v něm cizopasníci nebo jejich části.

Při prohlídce štěňátka s průkazem původu si zkontrolujeme i jeho označení. Je-li štěně čipované, těžko budeme mít u sebe čtečku. Kontrolu můžeme provést až u veterináře takto vybaveného.

Někteří zájemci o štěňata by proto z pochopitelných důvodů štěně nejdříve odnesli k veterináři a teprve po důkladné prohlídce si ho vzali domů. To ale není možné. Rozumný chovatel nám vyjde vstříc a nechá od svého veterináře vystavit potvrzení o jeho celkovém zdravotním stavu. Chrání se tak vlastně i chovatel, abychom na něj nemohli svalovat vinu, pokud např. štěně po nějaké době onemocní a prokazatelně se nenakazilo u něj. Solidní veterinář pak štěňátko důkladně prohlédne, změří teplotu, zkontroluje tlukot srdíčka a někdy i odebere vzorek trusu, moče apod. Řada chovatelů přidává ke štěněti toto potvrzení už běžně.

 

Nejčastější vnější vady

 

 

  • Zbarvení, barevné znaky nebo jejich nežádoucí velikost či nepravidelnost, které u vybraných plemen nepovoluje standard. Zkušení chovatelé u celkového zbarvení i znaků poznají, jak se bude dále vyvýjet.
  • Nestandardní délka nebo kvalita srsti. Kvalitu srsti u malých štěňat někdy neodhadne ani odborník na plemeno. Její délka, v době odběru štěňat, je už částečně rozpoznatelná. Psí výrostci některých dlouhosrstých plemen, nemusí mít zrovna při výměně srsti „reprezentativní“ vzhled - jsou to taková ošklivá, oškubaná kačátka. To nás může (k naší škodě) od koupě i odradit. Rozhodující pro nás bude kvalita srsti rodičů (matka štěněte však může v té době také přelínavat). Později z nich totiž mohou být i psí šampioni krásy.
  • Nedostatečný pigment u vybraných plemen. Oči, kůže, drápy. Pozorní musíme být zejména u plemen, kde je podmínkou chovnosti celkově tmavý pigment.
  • Nesprávný skus.Markantní rozdíly se během růstu nemusí vyrovnat (záleží na velikosti a rychlosti vývoje plemene apod.) U některých menších odchylek chovatelé doporučují např. štěněti podávat velké kosti k ohlodávání. Vodítkem by pro nás mohl být alespoň skus feny - matky štěněte.
  • Pupeční kýla. Je to vystouplý, měkký puchýřek v oblasti pupku, různé velikosti (nejčastěji jako hrášek), který jde zamáčknout do břišní stěny. Malá kýla většinou sama zaroste - chovatel by nám měl poradit jak na to. Zdraví štěněte neohrozí, není-li vyhřeznutá střevní klička, ale jen podkožní tuk. Velkou se doporučuje nechat zašít - zvláště pak fenám (bude-li vůbec správné je použít do chovu). Chovná hodnota štěněte neklesá, není-li kýla moc velká, ale chovatel by měl jeho cenu snížit o náklady na tuto operaci.
  • Nesestouplé jedno nebo obě varlátka v šourku.
    Naděje, že sestoupí, je přibližně do 3 měsíců - záleží na plemeni. Nejběžnější problém je nesestouplé jedno varle, které zůstalo v dutině břišní (kryptorchid) nebo tříselném kanálku (tam ho lze nahmatat). U větších plemen je možné využít ultrazvuku k tomu, aby se zjistilo, jestli vůbec nějaké varle v dutině břišní je (pokud tam není = monorchid). Nesestouplé varle, výrazně snižuje cenu - předpoklad neuznání do chovu a při kryptorchizmu předpoklad operace.
  • Neodstraněné paspárky na pánevních končetinách. U většiny plemen mají být odstraněné. Je možné je i dodatečně bez vážných následků nechat odstranit, ale není to tak snadné jako u narozeného štěněte. Vzniklé jizvy musíme také dobře ošetřovat, aby nezůstaly výrazné a nenarušovaly tak linii končetiny (při posuzování na výstavách). Tato štěňata se mohou bez potíží uplatnit v chovu, chovatel by nám však měl snížit cenu o náklady za tento zákrok.
  • Nápadné změny na kostře nebo ve stavbě těla (hlavně u velkých a obřích plemen). Něco lze, správnou výživou a zátěží, částečně i napravit. Markantní odchylky od standardu někdy už nezměníme - např. výrazně zakřivený ocásek, strmé úhlení hlavně hrudních končetin. Zaúhlení končetin můžeme nejlépe posoudit, postavíme-li štěně, na vyvýšeném místě, do výstavního postoje. Řídíme se požadavky standardu jednotlivých plemen.
  • Pohyb. I malé štěně by se mělo pohybovat poměrně lehce - hlavně v klusu. Bez náznaků kulhání, vlečení pánevních končetin nebo klopýtání.
  • Správný výraz pohlaví. Je už rozpoznatelný i u tak malých štěňat. Fenky by měly být jemnější a drobnější než psi. Rozdíly bývají patrné nejen v celkovém vzhledu a výrazu, ale hlavně v síle hlavy.

Pak už záleží jen na dohodě s chovatelem. Některý cenu sníží a jiný si raději štěně ještě nechá, aby věděl, jak se bude např. chybný skus dál vyvíjet. Chceme-li nadějné štěně pro chov (odchovávat potomky s průkazem původu). Měli bychom si (při pochybnostech) vybrat štěně jiné nebo dokonce z jiného chovu. Koupě štěněte není většinou levná záležitost a rozhodneme-li se, už teď, pro štěně s nejistým vývojem, sníží se tak další pravděpodobnost použití psa do chovu. Protože i u zdánlivě bezvadného štěněte se mohou, během následujícího růstu, objevit ještě další nežádoucí vady.

No je to věda, vybrat ideální štěně a leckdy se utne i mistr tesař. Takový budoucí majitel vybírá pečlivě z mnoha štěňat, u různých chovatelů, důkladně si prověřuje předky štěněte a dokonce si přizve na pomoc i dalšího zkušeného chovatele. Ale některé zásadní odchylky ve vývoji se mohou projevit až v dospělém věku. A tak se (do té doby) hýčkaný šampion, najednou stává nezpůsobilým pro další chov či výcvik.
A někdy, poslední štěně z vrhu, jehož sourozenci už jsou dávno ve světě, nás zaujme svou povahou natolik, že je nám najednou úplně lhostejné, jestli z něj budoucí šampion vyroste nebo ne. K překvapení ostatních majitelů jeho sourozenců (možná kromě chovatele), z něj časem vyroste nejkrásnější a nejlépe vyvinutý pes z celého vrhu.
Většina lidí si chce pochopitelně vybírat jako první, z více pejsků, ale poslední štěně z vrhu nemusí být zrovna to nejméně povedené. Třeba chovateli jen více „přirostlo“ k srdci a on se s ním nechce hned tak rychle rozloučit nebo pro něj stále ještě hledá toho správného majitele.

 

Výstavnictví veliké hobby

 

Výstavy psů mají dlouholetou tradici a stávají se běžnou součástí života. Tyto akce nejsou jen přehlídkou krásných psů, ale taky chovatelských výsledků, úspěchů i neúspěchů. Můžeme zde vidět, jakým směrem se chov psích plemen ubírá, které je více či méně populární či zrovna módní. Na výstavách se setkávají nejen vystavující, ale i jejich příznivci nebo zájemci o nového čtyřnohého přítele, kteří chtějí vidět určité plemeno přímo v reálu.
Rozhodčí posuzují nejprve jedince stejného plemene ( zvlášť fenky a psy), kteří jsou rozděleni do různých tříd. Poté se posuzují vítězové plemen a skupin mezi sebou v soutěži o nejkrásnějšího psa výstavy. Zároveň probíhají různé soutěže jako nejlepší chovatelská skupina, nejlepší pár psů, mladý vystavovatel či agility nebo tanec se psem. Úlohou vystavovatele je při posuzování v kruhu co nejlépe předvést svého psa v pohybu, výstavním postoji tak, aby vynikly jeho přednosti a jeho případné vady byly co nejméně viditelné. Psa lze naučit různým trikům, které pak usnadní hodnocení psa a zakryjí i mnohé vady. Setkali jsme se na výstavách se psy , kteří neměli zrovna rovnou linii hřbetu či správně postavené nohy, ale i tomu lze při posouzení předejít správným postavením psa. Velmi záleží na chování psa v kruhu, ale rovněž i na přístupu rozhodčího. Pokud psa vystavujete vůbec poprvé, velmi záleží na jeho prvním dojmu při vstupu do kruhu. Psa musíte naučit, aby ukazoval zuby a varlata. Hrubé zacházení se psem je nepřípustné a vystavovatel může být za takové chování vykázán z kruhu bez posouzení.
Na výstavách se chováme kulturně a hlídáme si svého psa tak, aby neobtěžoval své okolí a jiné psy. Pak se nemůže stát, že náš velký pes se pustí do psa menšího a dojde k úrazu. Kromě organizátorů, vystavovatelů, rozhodčích a hlavně psů patří neoddělitelně k této události návštěvníci, kteří dotvářejí atmosféru výstavy a příjemné chování vystavovatelů a jejich přátel dokážou ocenit.

Před výstavou

Pár základních informací pro ty, kteří se rozhodnou jít poprvé na výstavu .

Termíny výstav

Ty si můžeme zjistit v odborných časopisech, které vycházejí na začátku roku. Najdeme tam celý kalendář výstav nižších i vyšších typů nebo na stránkách ČMKU, případně na většině webových stránek vybraného plemene. Některé termíny jsou připomínány v průběhu roku, ale pokud si chceme naplánovat výstavy během celého roku, měli bychom si zjistit termíny co nejdříve a je možno si nechat zasílat přihlášky z konkrétní výstavy přímo domů. U všech výstav existuje nějaký kontakt, na kterém je možno se doptat. Všechny výstavy jsou pořádány pod záštitou FCI. Proto by měl být náš vystavovaný pes zapsaný v plemenné knize uznávané touto organizací. Důkladně si pro studujeme výstavní kalendář a vybrané výstavy si označíme. U těch, které se konají v nejbližším termínu, si napíšeme o přihlášku.

Přihlášku zasíláme do uvedeného termínu. Nemá smysl zaslat přihlášku , když se výstava koná za měsíc. Uzávěrky výstav jsou asi dva měsíce před výstavou.hlavně u větších výstav. Takové mají většinou dva termíny, ale u druhého musíme počítat s vyšším poplatkem. Při výběru výstav si musíme dát pozor, abychom vybrali tu správnou pro plemeno našeho psa. Některé výstavy jsou organizované pro určitá plemena- např. lovecký pes. Na pozvánkách bývá obvykle uvedeno např. "pro všechna plemena", "všechna plemena kromě loveckých", nebo jen "společenská plemena. Vždy je uveden termín výstavy i hlavně uzávěrek a platí datum odeslání na obálce.

Před vyplněním přihlášky

Pokud jsme úplnými začátečníky, začínáme raději na menším typu výstavy jako jsou oblastní a krajské. Nebývá tam tolik zvířat a lidí a taková výstava je přijatelnější jak pro pejska, tak začátečníka. Taky takovéto výstavy bývají cenově dostupnější a když se nám napoprvé nedaří, tak nás to tolik nemrzí. Dobře ale nemusíme dopadnou ani když si obstaráme pro vystavení pejska ostříleného vystavovatele. Pokud máte dobré kontakty se svým chovatelem, určitě vám mile rád poradí nebo i pomůže při vystavování. Chovatel vám může psa i předvést, pokud si sami netroufáte. Taky si můžete najmout profesionálního vystavovatele- handlera. Ale to už se spíše týká těch , kteří se chtějí vrhnout do víru výstav a stihnout toho za rok co nejvíce. Samozřejmě, že takové služby nejsou zadarmo.

Je ale samozřejmé, že vystavujeme pejska čistého a zdravého. Pokud vystavujeme psa, máme o starost méně , jak se trefit do termínu, aniž by nám hárala fenka. Můžeme si termín přibližně spočítat, ale i tak je to sázka do loterie. Hlavně u nepravidelně háravých fenek. Háravé fenky mají vstup na výstaviště zakázán- i ty přihlášené. Pokazí tak zbytečně vystavování pejsků, kteří se v kruhu soustředí na něco úplně jiného, než mají. Rovněž nevystavujeme fenky ve vyšším stupni gravidity nebo kojící.

Přihláška

Všechny pokyny a podmínky jsou uvedeny na přihlášce. Měli bychom vědět přesný název našeho plemene, všechny údaje k vyplnění najdeme v PP = průkaz původu. Píšeme čitelně tiskacími písmeny a především dáváme pozor při vyplňování jména psa a chovatelské stanice, kde rozlišujeme velká a malá písmena, aby údaje do katalogu byly uvedeny správně.

Důležité je správné zařazení do třídy podle věku vašeho psa v den konání výstavy. Pokud se váš pejsek narodil o den dříve, než bude vystavován, nebude do vybrané třídy přijat a zbytečně vyhodíte peníze za poplatek.

Nedělejte si naději, že na místě ve výstavní kanceláři někoho "ukecáte".

Třídy:

baby 3 -6 měsíců

dorost 6 - 9 měsíců

mladých 9 - 18 měsíců

mezitřída (dospívající) 15 - 24 měsíců- sem můžeme zařadit svého psa, pokud se nám zdá pro třídu otevřenou ještě málo vyspělý.

otevřená od 15 měsíců

pracovní
od 15 měsíců - jedinci s odpovídající zkouškou z výkonu

vítězů od 15 měsíců- jedinci s tituly národní nebo mezinárodní šampión krásy, případně národní nebo klubový vítěz.

šampióni od 15 měsíců - na mezinárodních výstavách - jedinci s titulem mezinárodní šampión a nebo šampión některé z členských zemí FCI.

veteráni
-senioři od 8 roků

čestná od 15 měsíců - jedinci s tituly např. národní nebo mezinárodní šampión či národní nebo klubový vítěz nebo šampión. V této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly a pořadí.

Toto rozdělení se týká většiny plemen pokud je upraveno jinak, bývá vždy uvedeno na přihlášce. Přihlášku si po vyplnění řádně zkontrolujeme. Špatně čitelná nebo nesprávně vyplněná přihláška může být jedním z důvodů nepřijetí psa na výstavu. Pokud si s něčím nevíme rady, chovatel vašeho psa vám jistě mile rád poradí pokud to bude v jeho silách. K přihlášce přikládáme potvrzení o zaplacení výstavního poplatku , (doma si uschováme kopii), fotokopii PP (stačí z čelní strany) a podle třídy zařazení případně kopii příslušných titulů nebo zkoušek. Poplatek za další psy stejného majitele bývají nižší. Rovněž bývá nižší poplatek v třídě dorostu a veteránů. Veteránové se mohou někde vystavovat zcela zdarma. Přihlášku posíláme doporučeně do termínu uzávěrky. Rozhoduje datum odeslání na obálce. Na většině výstav organizátor potvrzuje písemně přijetí a to nejméně týden před konáním výstavy. Tento doklad bývá zároveň vstupním listem pro jednu osobu. Pokud pejska doprovází více osob, je nutné zaplatit vstupné. Pokud jsme potvrzení neobdrželi, raději před výstavou kontaktujeme pořadatele výstavy, abychom předešli zbytečnému zklamání nebo nemilému překvapení, že je třeba výstava zrušená.

Po odeslání přihlášky překontrolujeme očkovací průkaz, zda je pejsek očkovaný proti vzteklině a jiným infekčním chorobám, které nesmí být mladší než jeden měsíc před termínem výstavy a přitom nesmí starší než jeden rok. Před výstavou si necháme od veterináře potvrdit, že je pes zdravý a nepochází z místa, kde je karanténa. Zápis může být starý nejvýše 3 dny.

Někteří pořadatelé toto potvrzení nevyžadují, pokud je pes řádně očkován a zápisy má v očkovacím průkaze nebo v pasu.Pokud tento požadavek není na vstupním listu uveden, je ale lépe se pořadatele ještě dotázat.

Příprava na výstavu

Pokud jsme se do této doby moc nevěnovali výstavnímu výcviku, nastává čas se pokus ještě všechno dohnat. Pohyb v kruhu, výstavní postoj, prohlídka chrupu, kontrola tetování a u psů kontrola varlat. Je nutné, aby se pes zvykl na prohmatání těla. Měli bychom trénovat v různém prostředí s cizími lidmi. Psa vystavujeme na výstavním vodítku, musíme ho na ně zvykat. Vzpomenout si na to , že předvedení psa na takovém to vodítku je efektivnější nám může zkomplikovat celé předvedení a nepříznivě ovlivnit hodnocení. Pokud nemáme výstavní vodítko, můžeme psa předvádět na tenkém obojku a vodítku. Malamuta před výstavou vykoupeme a vyfénujeme proti srsti vybělíme bílá místa a nezapomeňme psovi vyčistit uši a ostříhat drápky.

Záznamy: 1 - 13 ze 13